Nejstarší období
Z nejstaršího období historie Seče (první písemná zmínka pochází z r.1318 – Svěnek ze Seče), která vznikla původně jako farní osada. 1350 se připomíná kostel sv.Štěpána jako farní) nemáme o škole žádných zpráv. Lze se jenom domnívat, že při místní faře byla též škola
První doložená zmínka o škole s kantorem v Seči pochází z roku 1677. Konstatuje, že školní docházka je prabídná a že žáků bylo velice málo. Za učitele v této době byli ustanovováni rozliční lidé, nejčastěji bývalí vojáci nebo řemeslníci znalí čtení, psaní a počtů. Do poloviny 19.století panovaly v Seči velice tíživé poměry. Učitel neměl žádný pevný plat, často ani haléř neviděl, proto se musel živit kostelnickou službou a řemeslem, jinak by škola zpustla.
Učitelé v oné době bydleli ve škole a vedli mládenecký život. Poněvadž je škola existenčně nezabezpečovala, toužili po úřadech nebo se chtěli stát měšťany. K tomu však vedla jediná cesta – výhodný sňatek. Každý učitel vyučoval až do své smrti. Pokud byl starý nebo nemocný, dostal pomocníka, ale plat se mu menšil.
Do školy začaly děti chodit v šestém nebo sedmém roce svého věku. Protože školní docházka až do roku 1775 nebyla povinná, chodil jen ten, kdo chtěl. V létě začínalo vyučování v 6 hod., v zimě v 7 hodin. Vyučovalo se dopoledne i odpoledne po třech hodinách. Jako školní budova sloužilo malé, nepatrné stavení naproti kostelu sv.Vavřince v místech dnešní lékárny. Ve škole sedávali žáci na lavicích bez opěradel s knížkami na kolenou, jindy zase okolo katedry (učitelského stolu) po zemi. Učitel seděl u katedry a odtud žákům předčítal. Nad katedrou byla tabule. Jako kárné prostředky sloužily metla a prut.
Kolem roku 1700 byla sečská škola přifařena k Bojanovu. Kantory v této době ustanovoval s farářovým vědomím patron školy. Uvádí se, že bojanovský kantor měl ročně 10 korců pšenice, sud piva a na penězích 12 zlatých. Sečský kantor pak měl na rozličném obilí 8 korců a 16 zlatých, leč jen podle patronovy vůle. Každý kantor byl povinen skládat vyznání víry, protože učitelem směl být jen katolík. Ve škole o jedné třídě se učilo především abecedě, čtení, psaní a nejobyčejnějším zákla dům počtů. Kantor a jeho pomocník učili ještě hudbě a zpěvu.
Podle visitační zprávy královehradeckého biskupa Jana Leopolda Haye z roku 1782 byla sečská škola na městečko dosti bídná /Jinde to nebylo o mnoho lepší. Pro ilustraci např. v Bojanově nebyla škola dokonce po 7 měsíců vůbec navštěvována/.
Nejstarším písemně doloženým učitelem v Seči byl Matěj Mácal. Působil zde v letech 1750- 1780. Zemřel ve věku 78 let. Jeho nástupcem se stal v letech 1780-1820 Václav Janda. V roce 1799 byly k Seči přiškoleny Žďárec, Oheb, Cihelna, Pila, Kraskov a Ústupky. Dalším sečským kantorem byl Antonín Bakeš, který pocházel ze Žumberka. Do Seče nastoupil 4.ledna 1821. Zemřel 20.března 1848 ve věku 59 let. Z roku 1821 se připomíná existence pobočky sečské školy v Kraskově.
(text připravil Mgr. Miroslav Kudláček)